Pověsti o Gírové 

Na pradávné hoře Gírové, jejíž jméno dle spekulací náleží Keltům, stojí skalní útvar jménem Čertův mlýn a tam mnoho se toho událo za ty dlouhé roky, co svět světem stojí.

 Kdysi dávno, starý bača na Gírové žil, mnoho ovcí měl a dobře dařilo se mu. Moc lidí za ním sice nechodilo, ale někdy se někdo stavil na dobrou žinčicu kterou bača měl nejlepší v kraji. A lidé z údolí si ho vážili. Až jednoho pochmurného dne se na jeho prahu objevil pán, v myslivecké kamizole, vysokých kožených botách se sojčím pérem na klobouku. Na jednom rameni měl zavěšenou pušku a v druhé ruce třímal pořádný vak plný zlata ale jaksi s narudlou barvou. Tu onen cizinec povídá: „Hej bačo! Přišel jsem koupit tvoje louky, na svahu toho kopce co tu pásáš ovce, postavit si mlýn chci, dobře ti ho zaplatím. A dobrý prospěch z mlýna budeš mít.“

Bača se nad tím nápadem podivil, ale ihned poznal v myslivečkovi satanáše. Ušklíbl se a povídá: „Myslivče, vyřiď svému pánovi, že jeho peníze si vzít nemohu. Co bych to byl za poddaného, kdybych peníze od něho vzal. Ale že stavbu mlýna na svém pozemku povolím mu. Jenom tři podmínky mám.“
„Tak povídej bača! Rád je splní! Jen je řekni!“ Říká netrpělivě pán a urovnává si svůj knír.

Bača se usměje a řekne: „Takže.“ začal Bača a zadíval se někde do dálky na hory. Potom pokračoval: „Za prvé, ten mlýn musí být vodní, a ne větrný. Za druhé, musíš ho postavit jenom ty sám, nikdo ti nesmí pomoci. Za třetí, musíš ho postavit za jednu noc, začneš, když se setmí dnes večer a skončíš ráno, než zakokrhá kohout. Pokud se tak nestane, mlýn tam stát nesmí.“

Ďábel pokrčil rameny a řekl: „Pokud jen to chceš, tak to není žádný problém.“ S tím se posadil na louku a čekal na stmívání.
Bača zatím odešel do vsi, dělal to zřídka ale přece. Na večer se vrátil a zdálo se, že se satanáš nepohnul. Bača se posadil před dům, a pozoroval na hnojišti svého mrtvého kohouta. To se čerchmant zasmál a říká: „Bačo, vyzrál jsem na tebe. Všichni kohouti jsou ve vsi mrtví.“

Bača pokrčil rameny a nic neřekl. Když se setmělo, čert se dal do tvého temného díla. Už nevypadal jako myslivec, ale jako satanáš z nejhlubšího pekla. Třískal a rámusil celou noc, a nad ránem už za svítání odlétl na Stožek pro velký mlýnský kámen. To bača vstal a odešel k Staré Čmielce a kousek níž, tam s bábou vytáhli kohouta, kterého před čertem vzal ze vsi a v kostele nechal posvětit, a ven ho teď vypustil. Ten se jal tak mocně kokrhat, že to slyšela celá ves i čert vracející se s kamenem. Ozval se třeskot, jak se mlýn bořil a čert tam někde upustil ten kámen. Ještě ze zlosti kopl do zbytku skal, které tam po něm zbyly, a potom se ztratil. Otisk jeho kopyta i se zbytky mlýna v podobě skal a jeskyň tam najdete dodnes.